Lokální produkt aneb vliv dopravy

Velmi často jsou jako environmentálně příznivější alternativy výrobků představovány lokální produkty. Především v oblasti bio potravin je na původ výrobků kladen velký důraz a spotřebitelé jsou upozorňováni na skutečnost, že dopady bio potravin dovážených ze vzdálených zemí již nemusí být zdaleka tak nízké a mnohdy při započtení negativního dopadu dopravy vycházejí ze srovnání s konveční ale lokální potravinou hůře.

Výhodou lokálních bio výrobků je kromě malé přepravní vzdálenosti i podpora místní ekonomiky i sociálních vazeb a působení všech pozitivních aspektů ekologického způsobu hospodaření přímo v naší krajině.

Jak je tomu u oděvů? Platí i v případě oděvů, že lokální rovná se environmentálně příznivý?

I přes alarmující počty kilometrů, které urazí průměrný oděvní výrobek při své cestě ke spotřebiteli - někteří autoři odhadují, že např. průměrné džíny včetně surovin na jejich výrobu urazí po cestě do maloobchodních sítí asi 19 tisíc kilometrů[1] - není fáze dopravy z pohledu zatížení životního prostředí až tak významná. Z hlediska energetické náročnosti i emisí skleníkových plynů tvoří doprava pouze 6 až 7 %[2] z celkových negativních dopadů celého životního cyklu oděvů. Většina oblečení je přepravována na dlouhé vzdálenosti velkými nákladními loděmi, které jsou k životnímu prostředí podstatně šetrnější než letecká nebo automobilová doprava. K minimalizaci dopadů přispívá i propracovaný systém logistiky, který zaručuje mimo jiné maximální vytížení kapacity dopravních prostředků.

U oděvů dále platí, že nedojde-li ke změně skladby surovin na jejich výrobu, nebyla by většina rozvinutých zemí, tedy největších spotřebitelů, schopna vyrábět opravdu místní produkty. Bavlna a umělá vlákna pocházející z ropných produktů nepatří mezi suroviny, které bychom byli schopni v našich podmínkách získávat. V českých podmínkách bychom v tomto ohledu byli odkázáni na výrobu oděvů z konopných[3] či lněných materiálů, nebo umělých vláken na bázi celulózy.

Dovoz oděvů z rozvojových zemí má přes všechny kontroverzní sociální otázky i nepopiratelně příznivý efekt na tamní zaměstnanost. Ve většině zemí, které patří mezi významné vývozce textilu, zaměstnává textilní a oděvní průmysl polovinu až tři čtvrtiny veškerého obyvatelstva. Přesun výroby do místa spotřeby by znamenal pokles HDP a větší nezaměstnanost. Ta by v důsledku vedla ke zvýšení počtu osob žijících na hranici či pod hranicí chudoby[4].  

Podpora lokálních výrobků si ale i přes uvedená fakta ponechává několik pozitivních aspektů. Jedním z nich je podpora místní ekonomiky, řemeslných dovedností a zachování místních sociálních a kulturních vazeb. Další výhodou lokálně vyráběných oděvů by byla větší záruka dodržování základních standardů v oblasti pracovního práva a základních lidských práv a svobod při výrobě těchto oděvů, stejně jako dostatečný důraz na ochranu životního prostředí především ve fázi výroby materiálů (čištění odpadních vod, minimalizace produkce odpadů a adekvátní nakládání s nimi, minimalizace energetických vstupů apod.). V neposlední řadě pak zůstávají výhody obdělávání půdy a krajiny způsobem, který je šetrný k životnímu prostředí a který přispívá k rozvoji stabilnějších a bohatších přírodních společenstev v našem okolí.