Životní cyklus oděvů

V této části studie bude pozornost věnována celému procesu vzniku oděvů, čili jejich životnímu cyklu. Měla by posloužit jako základní uvedení do problematiky jednotlivých fází tohoto cyklu, z nichž vybrané budou následně podrobněji rozebrány v dalších kapitolách. Přestože se tato studie zaměřuje především na environmentální dopady oděvního sektoru, je na místě podotknout, že s životem oděvů úzce souvisí i kvalita života mnoha lidí. Proto v této kapitole bude vedle nastínění environmentálních souvislostí věnován prostor také sociálním aspektům svázaným s oděvním průmyslem.

Veškeré oděvy a textilní výrobky začínají svůj život jako vlákna vyrobení z nejrůznějších surovin a materiálů. Ta jsou navíjena do příze a z ní se buď tkaním nebo pletením vyrábí látka. Z rolí látek je však k oděvu ještě daleká cesta.

Mezi návrhem oděvu a zabalením výsledného výrobku projde širokou škálou procesů – barvení, potisk materiálu, stříhání, šití, kontrola kvality, žehlení, skládání a balení. Každý z výrobních kroků prošel značným technologickým vývojem, přesto je lidská práce stále nenahraditelná v mnohých z nich. Ani po 300 letech se nepodařilo vynalézt stroje, které by plně nahradily lidské ruce a zvládly zpracovat obrovskou různorodost střihů a materiálů lépe než to dokáže člověk. Snaha zlevnit náklady na výrobu vedla k přesunu textilního průmyslu do oblastí, kde je levnější pracovní síla.

V současné době se tedy většina oděvů vyrábí tam a dále putují do prodeje a ke svému uživateli. Poté, co první uživatel oděv odloží, život oděvu zdaleka nekončí. Některé oděvy jsou dále využity ke svému prvotnímu účelu – tedy nošení. Ty méně kvalitní mohou po recyklaci posloužit jako zdroj pro výrobu nových textilních vláken. Oděvy mohou být původním uživatelem také odevzdány do sběren, které spravují obvykle charitativní organizace, ale i soukromé firmy. Tyto organizace zajišťují následné třídění oděvů. Nejkvalitnější z nich se prodají novým uživatelům ještě v téže zemi, větší množství dostatečně kvalitních oděvů je odvezeno na prodej do rozvojových zemí. Oděvy horší kvality poslouží jako suroviny pro výrobu dalších produktů nebo se stanou odpadem. Objem odpadu z oděvů a textilu v České republice je přibližně 180 000 tun za rok.[1] Podle zdrojů o množství a složení komunálního odpadu vyhodí občan ČR asi 23 kg textilu za rok, drtivá většina skončí ve směsném odpadu. Největší část oděvů je odstraněna bez dalšího využití – skládkována nebo spalována. Především skládkování syntetických textilních materiálů zatěžuje životní prostředí, protože narozdíl od přírodních vláken nejsou syntetická vlákna biologicky rozložitelná.

Fáze životního cyklu oděvů