Recyklace oděvů a textilních výrobků

Významným faktorem ovlivňujícím dopady oděvů na životní prostředí je i doba jejich užívání. Na výrobu každého nového výrobku je zapotřebí určitého množství energie. Kdybychom nevyměnili starý oděv za nový, nemusela být nikdy spotřebováno. Výroba i údržba jsou obvykle spojeny s další zátěží životního prostředí chemickými látkami a odpady.

Většina oděvů u nás se skládkuje, takže  jejich vyšší spotřeba je jednou z příčin nadměrného rozrůstání skládek a problémů s nimi spojených.  Česká republika stojí v současnosti před problémem splnění závazku daného Evropské unii, které se týká množství odpadu ukládaného na skládkách.  Do roku 2010 bychom měli snížit množství ukládaných odpadů na skládku o čtvrtinu ve srovnání s rokem 1995, což se velmi pravděpodobně nepodaří.  Státu za to dokonce hrozí miliardové sankce.  

Ani spalování textilu, čili jeho energetické využití,  tento problém ovšem nijak příznivě neřeší.  Při spalování oděvů se uvolňují zbytky těžkých kovů a emise ze spalování umělých vláken dokonce obsahují karcinogenní dioxiny a furany (Haffmans 2001:189).

Otázka je tedy,  jak dalece jsme ochotni uvažovat  o otázkách delšího užívání oděvů a také o možnostech jejich dalšího využití, případně recyklace.

Delší užívání oděvů a jeho souvislosti

Prodloužit oděvům život a zároveň snížit jejich spotřebu je možno několika způsoby. Jednak jejich půjčováním, dále nákupem oděvů z druhé ruky nebo opravami či přetvořením do podoby, která bude splňovat nové požadavky majitele. Možností je samozřejmě také darování oděvů dalšímu uživateli, ať už přímo či zprostředkovaně.

Půjčování oděvů na bázi každodenního užívání není pro většinu lidí přijatelná představa. Poměrně dobře se ale ujalo půjčování oděvů na speciální a ojedinělé příležitosti. Jde především o společenské oděvy a svatební šaty, kostýmy a podobně. Za určitých podmínek by mělo nezanedbatelný potenciál pro snížení dopadů na životní prostředí zavedení systému půjčování oděvů i do oblasti oblečení pro každodenní používání. Většina šatů, které nosíme, je nedostatečně využívaná a díky rychlým změnám módních trendů i předčasně odložená.

Poměrně oblíbenou, avšak ne ve všech ohledech zcela ideální cestou, je nákup oděvů v second-handech. Možnost využití již odložených oděvů je příznivá, nicméně toky second - handového zboží mají i svá negativa. Odložené oděvy totiž většinou nezůstávají v místě výběru, ale odbyt mají v  jiných zemích.  Poptávka po nových oděvech se v místě odložení tedy nesnižuje.  Second - handové zboží dovezené do méně rozvinutých zemí narušuje místní oděvní průmysl, jenž mu nemůže konkurovat. Otázkou také zůstávají kulturní a sociální souvislosti této praxe.

Oprava a přešívání oděvů byla ještě před pár desítkami let běžnou činností téměř každé ženy.  Dříve sloužilo několik málo kusů oděvů svému uživateli i několik let, v případě dětských oděvů i několika dětem po sobě.  Dnes je s ohledem na cenu lidské práce oprava oděvů ekonomicky nevýhodná a trendy jako fast fashion tuto cenovou propast prohlubují.  Na druhou stranu lze u nás pozorovat mírné náznaky trendů opačných. V České republice již existují první výrobci a obchody, které si budují vlastní ekologicky příznivou image na tom, že přešívají či jinak přetvářejí second-handové oděvy na originální modely .
Další cestou, jak zařídit, aby oděv neskončil předčasně jako odpad, je jeho věnování.  Zprostředkovatelem mohou být nejrůznější sběrná centra, která oděvy třídí a případně nabízejí dále. Může jít o formu bezplatné humanitární pomoci, ale také o komerční prodej, který byl problematizován v odstavci věnovaném tokům second - handového oblečení. V České republice existují systémy odběru nepotřebných oděvů. Jde o charitativní aktivity, například Diakonie Broumov , ale i o aktivity komerčních firem, které rozmisťují kontejnery na textil. V Praze mimo jiné působí firmy Koutecký a Potex, v Brně na příklad E+B textil, s.r.o. V rámci strategie společenské odpovědnosti umísťují některé obchodní řetězce kontejnery na textil ve svých obchodech. Nicméně stále je sběrných míst v České republice oproti Velké Británii, Švýcarsku či Německu poměrně málo. Svou roli ve zlepšení situace mohou sehrát obce, nastavení systému třídění odpadu je v jejich pravomoci.

Ostatní možnosti využití a recyklace

Když už pro oděv není cesta využití k jeho původnímu účelu, tedy nošení, stále se nabízejí další alternativy, jak s ním nakládat.  Po vytřídění sebraných kusů oděvů a oddělení těch nositelných, zůstanou dále nenositelné zbytky, z nichž ne všechny jsou odsouzeny k cestě do spalovny či na skládku.  Bavlněný textil lze po rozcupování použít jako lepenku na střechy, na výrobu zátěžových koberců, čistících hadrů, či prachovek. Může také posloužit jako izolační materiál.  V případě materiálů z obsahem viskózy je možnost jejich užití na výrobu hadrů.  U silonu je další využití problematické, nicméně může být příměsí lepenky. Dle údajů Diakonie Broumov lze využít ať už přímo jako oděv či jako druhotnou surovinu asi 80% vysbíraného textilu.  Zbytek se stává odpadem.

Vedle sběru a využití druhotné suroviny lze zvažovat recyklaci jakožto další cestu využití odložených oděvů. Tento postup má ovšem své problematické body. Komplikaci v případě bavlny představuje samotná recyklační technologie, která výrazně zkracuje, tudíž znehodnocuje získaná vlákna. Na obecnější úrovni je překážkou recyklace také současná tendence kombinovat textilní materiály.  Další otázkou je i spotřeba energie v rámci recyklačního procesu, kterou je nutné porovnat s v energií vloženou do výroby nové textilie. Přihlédneme-li k tomuto faktoru, pak v případě bavlny se recyklace nejeví jinak zvlášť výhodně. Na druhou stranu recyklace viskózy, jejíž výroba je vysoce energeticky náročná, má své opodstatnění.