CHANGE YOUR CLOTHES, CHANGE THE CLIMATE!


Oděvní sektor v světe

Oděvní a textilní sektor tvoří významnou část světové ekonomiky. Export oděvů a textilu tvoří přibližně 7% celosvětových vývozů. Největšími exportéry jsou rozvojové země[1] a další asijské státy v čele s Čínou, která vytváří 1/4 světové produkce. Některé země jsou na vývozu těchto komodit zcela závislé, např. v Bangladéši a Kambodži zastupují oděvy více než 80% celkové hodnoty exportu, v Pákistánu je to cca 70%.

Hlavními „výhodami“ produkce v těchto zemích zůstávají levná pracovní síla, slabá vynutitelnost pracovního práva a nedodržování nebo neexistence legislativních požadavků v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví a životního prostředí. V této souvislosti se často hovoří o tzv. ekologickém neokolonialismu. Nízkonákladová produkce vede k zostřování konkurenčního boje, zejména v segmentu levných oděvů.

Zatímco produkce je soustředěna převážně v rozvojových zemích, hlavními spotřebiteli oděvů jsou vyspělé státy. Snížení průměrných cen zapříčiněné liberalizací světového trhu způsobilo automaticky nárůst celkové spotřeby šatstva. Ve vyspělých zemích je nízká cena jedním z pěti nejintenzivnějších impulsů pro nákup nových kusů oděvů.

Hlavní důvody nákupu nových oděvů v rozvinutých zemích:

  • lidé chtějí být oblečení podle módních trendů,
  • jsou přilákáni nízkou cenou výrobku,
  • chtějí se obléct na speciální příležitost,
  • jsou zvyklí pravidelně nakupovat oblečení,
  • chtějí nahradit obnošený kus novým.

Zdroj: Allwood et al., 2006

V případě oděvů a textilních materiálů s vyšší přidanou hodnotou zůstávají významnými světovými exportéry i některé rozvinuté země, v Evropě zejména Německo a Itálie. Dlouhodobé světové prvenství USA v exportu bavlny (včetně organické) je faktem diskutovaným na mnohých mezinárodních fórech zabývajících se rovnými konkurenčními podmínkami [2].  

V roce 2006 pracovalo v textilním a oděvním průmyslu celosvětově přibližně 26 miliónů lidí, z toho polovina je zaměstnaná přímo v oděvním sektoru[3]. Na tomto množství se více než čtvrtinou podílí Čína se 7,3 miliony zaměstnanců.

Je nutno poznamenat, že objem výroby textilních a oděvních výrobků sice neustále roste, ceny produktů i počet zaměstnaných lidí však v důsledku nových efektivnějších technologií klesají. 

Přibližně 70% pracovníků v oděvním průmyslu tvoří ženy. Muži zastávají převážně pozice dozorčích, manažerů a obsluhujících u strojů.

Pracovní podmínky se v různých regionech a v jednotlivých stupních dodavatelského řetězce různí. Kontrola zahraničních dodavatelů a jejich subdodavatelů je mnohdy velmi obtížná a společnosti neumí zaručit dodržování sociálních a environmentálních norem v celém procesu výroby (více v kapitole o životním cyklu oděvů).



[1] Vývoz textilu z rozvojových zemí tvoří 50% celosvětového exportu. 

[2] V Spojených státech přitom produkuje bavlnu jenom 25 000 farmářů a náklady na produkci jsou trojnásobné než např. v Číně. Důležitým důvodem prvenství USA je mohutné finanční subvencování produkce, znevýhodňující zejména rozvojové země, které jsou často na exportech bavlny úplně závislé. 

[3] Toto číslo nezahrnuje zaměstnance pracující v návazných odvětvích (maloprodej, recyklaci, atd.). Zdroj: UNIDO