Spotřebitelé a příklady dobré praxe

V posledních letech vzrostl zájem spotřebitelů o stav životního prostředí. Stále více lidí se začíná zajímat o šetrnější alternativy konvenčních výrobků a chtějí vědět, jak se chovat ekologicky příznivěji. K tomu samozřejmě potřebují patřičné informace.

V oblasti spotřebitelského chování, jsou důležité níže uvedené obecné body, jejichž  následování by mělo vést k ekologicky příznivějšímu odívání:

• Praní oděvů na nižší teplotu ( 30- 40 °C ) při naplnění celého bubnu pračky.
• Sušení prádla volně na vzduchu, namísto použití sušičky a minimalizace žehlení.
• Praní oděvu v optimálním množství ekologického pracího prostředku s rychlou biologickou rozložitelností, minimalizace či úplné vypuštění aviváže.
• Snížení množství nakupovaných oděvů, případně nákup kvalitního oblečení s delší životností.
• Preference oděvů z materiálů vypěstovaných v ekologickém zemědělství
• Preference oděvů z materiálů vzniklých z obnovitelných přírodních zdrojů, jejichž výroba byla zároveň energeticky co nejúspornější.
• Využití již nošených oděvů ideálně získaných výměnou či nákupem v second–handu, jenž pokud možno sbírá a prodává místní oděvy
• Spíše než zakoupení nového oblečení, opravení, přešití či jiná úprava staršího oděvu.
• Upřednostnění využití oděvu před jeho vyhozením, případně jeho odevzdání na příslušném sběrném místě.

Pokud si chce spotřebitel vybrat šetrnější výrobek, potřebuje jej umět posoudit. Z pouhého pohledu na tričko není patrné, zda je vyrobeno z biobavlny a jakým způsobem bylo barveno. Tuto informaci poskytují různé druhy ekoznačení a pravidla, která musí výrobce dodržet, pokud chce svůj výrobek označit tou kterou ekoznačkou. Ekoznačka reprezentuje environmentální profil výrobku v kontextu srovnatelných výrobků na trhu. Tento profil je hodnocen na základě analýzy celého životního cyklu. Cílem ekoznačení je přispět k podpoře inovací v oblastech, které mohou mít pozitivní dopad na klíčové složky  životního prostředí, a podpořit udržitelné spotřebitelské chování.

Účast v programu ekoznačení je dobrovolnou aktivitou, kterou se společnost zavazuje  podrobit výrobek nebo službu nezávislému ověření, zda splňuje všechny požadavky pro udělení ekoznačky.  Dle Mezinárodní organizace pro standardizaci (ISO) jsou cíle ekoznačení následující:

• zajistit dostupnost pravdivých a ověřitelných informací o environmentálních aspektech výrobků a služeb.
• podpořit poptávku a dostupnost výrobků a služeb, které vyvíjejí menší negativní tlak na životní prostředí.
• povzbudit potenciální kontinuální zlepšování odvíjející se od požadavků trhu.

Ekoznačky bývají udělovány pouze na omezenou dobu. Po jejím uplynutí je potřeba znovu ověřit environmentální profil produktu. V případě pracích prostředků, je poměrně snadné zorientovat se podle loga Ekologicky šetrného výrobku, nicméně v případě samotných oděvů není značení nijak sjednocené. Vedle loga Fair Trade symbolizující oblečení, které je ušité za dodržo­vání pracovněprávních standardů Mezinárodní organizace práce, můžeme v obchodech najít oděvy s přívlastkem Organic či Bio, odkazující na produkt ekologického zemědělství. Značka Sweatshopfree podobně jako Fair Trade představuje oděvy vyrobené v továrnách respektujících práva zaměstnanců. Jako zdroj informací pro spotřebitele také mohou posloužit aktivity různých zahraničních neziskových organizací, které vedou kampaně za etičtější a environmentálně příznivější módu a na svých stránkách mimo jiné uveřejňují seznamy jimi kontrolovaných firem.[1]