Bavlna

Bavlněné výrobky jsou velmi příjemné na dotek a mohou sát značné množství vlhkosti, například potu. I toto je jeden z hlavních důvodů, proč patří bavlník mezi nejvyužívanější plodiny pro získávání přírodních vláken. Největšími pěstiteli bavlny jsou Čína, USA a Indie, tato plodina se ale pěstuje ve všech teplých oblastech celého světa. Pěstování bavlníku je poměrně náročné a patří mezi riskantní odvětví zemědělství. Tato plodina je náchylná k mnoha chorobám, náročná na vodu i živiny a její růst se značně odvíjí od neovlivnitelných faktorů, jakým je například počasí. Všechny tyto její nevýhodné vlastnosti se lidé snaží kompenzovat případně ovlivnit pomocí moderních biotechnologií, včetně genetických modifikací, intenzivním použitím chemikálií a vysokým stupněm automatizace celého procesu pěstování a sklizně. Konvenční bavlna se pěstuje přibližně na třech procentech zemědělské půdy světa, ale při jejím pěstování se používá přibližně deset procent světové spotřeby pesticidů a čtvrtina spotřeby insekticidů – pěstování bavlny konvenčním způsobem je nejvíce chemizovaným odvětvím zemědělství. 

Hlavní dopad používání pesticidů a umělých hnojiv je v oblasti toxicity, neboli chemizace životního prostředí. Z pohledu energetické náročnosti na jejich výrobu jsou umělá hnojiva a pesticidy relativně nevýznamné v poměru k celkové spotřebě energie za celý životní cyklus bavlněného oděvu.

 Toxický profil trička z konvenční bavlny

Zdroj: Allwood J. a kol, 2006

Zatížení životního prostředí chemickými látkami používanými při pěstování je v případě bavlněných výrobků z konvenční bavlny vůbec nejvýznamnější ve srovnání s dalšími fázemi životního cyklu (barvení apod.). Do potravního řetězce se dostávají látky, které zatěžují organismy a v některých případech mohou znamenat i vážná onemocnění či smrt.

Bavlna, která je pěstovaná v systému ekologického zemědělství, je pěstovaná s minimálním množstvím externích vstupů (umělá hnojiva, chemické prostředky na ochranu rostlin) a způsobem, který zachovává biodiverzitu na poli a v jeho bezprostředním okolí a dobrou kvalitu půd. Místo na chemické prostředky se ekologické zemědělství spoléhá na přirozené nepřátele škůdců a mechanickou ochranu. Požadovaných výnosů dosahují péčí o dlouhodobou kvalitu půdy, která nesouvisí pouze s jejím chemickým složením, ale i její strukturou.

Ekologické zemědělství navíc představuje zdravější pracovní podmínky pro dělníky pracující na bavlníkových plantážích. Tím, že se zříká používání toxických látek (především přípravky na ochranu rostlin), nejsou zaměstnanci pracující na bavlníkových plantážích vystaveni negativním účinkům jejich působení. Dělníci pracující na konvenčních plantážích často bývají nedostatečně vybaveni osobními ochrannými pracovními prostředky, čímž jsou vystaveni přímému kontaktu s toxickými látkami, které způsobují vážná onemocnění kůže, dýchacího ústrojí a v některých případech i smrt.

Biobavlněné látky bývají barveny méně toxickými barvivy, proto biobavlněné oděvy zatěžují v celku životní prostředí toxickými chemickými látkami až o 90 % méně, než je tomu u konvenčního bavlněného výrobku. Tento fakt se projevuje i na tom, že rozložení chemického zatížení životního prostředí v průběhu celého životního cyklu má zcela jinou podobu, než u oděvů z konvenční bavlny. Významné se tedy stávají zcela jiné fáze, což ukazuje následující graf.

Toxický profil trička z biobavlny

Allwood a kol, 2006

Produkce biobavlny ale představuje necelé 1 % celkové světové produkce bavlny. Z toho je zřejmé, že prostor pro větší rozšíření a používání tohoto materiálu k výrobě oděvů je stále značný. 

Biobavlna je v současnosti o 20 – 50 % dražší, než bavlna pěstovaná konvenčně. Jak ukazuje následující graf, neměl by koncový zákazník tento cenový rozdíl v porovnání s cenou výrobku nijak výrazně pocítit. Pokud vezmeme jako příklad bavlněné tričko v hodnotě 400 Kč, stál by zákazníka výrobek z biobavlny při odražení pouze reálných cenových rozdílů pouze o 16 Kč více. 

Struktura ceny trička z konvenční bavlny

Allwood J. a kol., 2006